Tvarování – řez plotů rodu Thuja

Je to nejdůležitější pracovní operace, neboť rozhodne o jeho budoucí kvalitě. Po řezu komparačním hned po výsadbě rozlišujeme další dva druhy řezů. Výchovný řez , který končí dosažením požadované výšky porostu. Dále udržovací řez, kterým udržujeme tvar a výšku porostu v požadovaných rozměrech.

Výchovný řez

* V prvním vegetačním období po výsadbě obnovuje dřevina svůj narušený kořenový systém, a proto vytváří jen malé přírůstky a slabý boční obrost. V tomto období dřevinu neřežeme a ponecháme ji vyvíjet. Když ukončí zakořeňování, přistoupíme k zakrácení výhonů asi o 1/3 až 1/2 délky. V druhém roce vyvolá zkrácení výhonů bohatou tvorbu dalších výhonů a současně nárůst cenného bočního obrostu. Nastává sekundární větvení, které je pro vývoj plotu nesmírně důležité. Hlavní podíl větvení se musí odehrávat v přízemní zóně porostu. Nejčastější a největší chybou pěstitelů je, že zanedbávají význam hlubokého řezu a snaží se plot vypěstovat předčasně. * V průběhu výchovného období pokračujeme ve výchovném řezu zakracováním letorostů ve tvarovaných proporcích plotu jednou ročně – kdykoli na jaře (raději dříve, v dubnu, než přijde doba nejsilnějších tzv. „jánských“ přírůstků v červnu). Každoročně opakovaný výchovný řez je zárukou dlouhověkosti porostu a jeho výtvarné hodnoty. Hloubka řezu musí být úměrná tvorbě bočního obrostu. Jestliže nevedeme řez pravidelně a správně, dřeviny odspodu nerozvětvují, nehoustnou, zůstávají řídké a prosychají. Mějme na paměti moudrost starých zahradníků: “Popouštěj plot jen velmi pomalu“. * V praxi to může znamenat, že na jaře, druhý nebo třetí rok po výsadbě (u silných prostokořenných sazenic listnatých dřevin ihned po výsadbě), radikálně seřízneme celou rostlinu nízko nad zemí (15-20 cm) a tak ji donutíme, aby vyhnala několik hlavních výhonů, které se postarají o maximální hustotu již od spodních partií. Na výšku pak plot "popouštíme" pozvolna, ročně tak o 20-30 cm.

Udržovací řez

* Když vytvoříme souvisle zapojený plášť plotu, přecházíme na udržovací řez. Jeho význam spočívá v zachování vzhledu porostu. Obyčejně se provádí dvakrát až třikrát ročně. Počet řezů je závislý na rychlosti růstu, tvorbě přírůstků, vydatnosti výživy a závlahy. Princip řezu spočívá ve zkracování letorostů. Ideální je stříhat plot dvakrát ročně, a to například v květnu-červnu a září-říjnu.

* Ploty vyšší než 1, 5 m řežeme mírně kónicky. Toto opatření výrazně zlepší celkové oslunění, které má vliv na hustotu přízemního obrostu. Při stříhání dbáme, aby byl plot ve spodní části o 10-20 cm širší než nahoře - tím podpoříme jeho kompaktnost. Platí to zvláště o jehličnanech, které by při nesbíhavém (kolmém) řezu u země řídly. Pokud keř bujně roste pouze v horní části, musíme zasáhnout hlubokým zpětným řezem, aby se obrost plynule obnovil i ve spodní části. * Již při výsadbě zvažujeme, jaká bude síla (tloušťka) vzrostlého živého plotu. Důvodem je zachování dobrého přístupu pro stříhání z obou stran. Výsledky u částečně nebo pouze z jedné strany stříhaných živých plotů jsou neuspokojivé.

Pozor na hnízda ptáků

* V živých plotech a zejména v těch listnatých s oblibou hnízdí ptáci, nacházejí tu i potravu a také úkryt podobně jako ježci a řada dalších živočichů. Ptáci jsou na zahradě velkými pomocníci ve sběru hmyzu, a schopnost živých plotů poskytnout jim útočiště je jejich další výhodou oproti plotům klasickým. Před stříháním se však přesvědčte, že mezi větvemi není hnízdo s mláďaty! Pokud ano, řez samozřejmě odložte.

Za co může genetika

* Sazenice thují, které zakoupíte u nás, jsou množeny generativně, tedy ze semene (nejsou to klony vzniklé řízkováním). Každé semínko má originální genovou výbavu, což v praxi znamená, že se mohou jednotlivé sazenice v rámci druhu něčím odlišovat (např. postavením a hustotou větví či tvarem koruny). Tyto malé rozdíly se ve stříhaném plotu neprojeví. Naopak čerstvý mix genů dává sazenicím silný, vzpřímený vzrůst a dlouhověkost.